Alfons Mucha, český malíř, grafik a návrhář, nejvýznamnější malířské osobnost evropské secese (někdy se také evropská výtvarná secese nazývá Le style Mucha) a jedna z určujících osobností českého malířství, přichází na svět 24. července roku 1860 v Ivančicích u Brna.
Začátky Muchovy umělecké kariéry jsou spjaty s vídeňskou malířskou dílnou divadelních dekorací Kautsky-Brioschi-Burghardt, kam nastupuje (nejspíše) v roce 1880 (nebo 1879) poté, co není přijat na pražskouAkademii výtvarných umění. Ve firmě Mucha působí přibližně rok, poté působí v letech 1881-85 u hraběte Khuena, pro něhož vyzdobí jídelní sál na zámkuv Hrušovanech a vnitřní prostory zámku Gandegg nedaleko italského Bolzana. Po odchodu z hraběcí služby pak Mucha studuje v letech 1885-87 na mnichovské Akademii (s Khuenovou podporou), poté odjíždí do Francie, kde v Paříži studuje na Akademii Julian.
Od roku 1888 pak Alfons Mucha působí v Paříži ve svobodném povolání, pracuje především jako ilustrátor pro mnohá pařížská nakladatelství a časopisy. Zároveň Mucha v Paříži, v ulici Grande Chaumiére, vede vlastní výtvarnou školu. V roce 1900 se Mucha účastní příprav světové výstavy v Paříži (je autorem výzdoby pavilónu Bosny a Hercegoviny a spolupodílí se na projektu výstavby pavilónu člověka), v roce 1904 pak poprvé opouští Evropu a odjíždí do Spojených států amerických, kde pak působí opět nejen jako výtvarník, nýbrž i jako učitel. V roce 1910 se Mucha natrvalo vrací do Čech.
Jako malíř je Alfons Mucha zpočátku autorem historických obrazů akademického aranžmá, teprve devadesátá léta 19. století znamenají v jeho tvorbě zlom – Mucha nachází svůj vlastní osobitý styl, typický tím, že linie kresby se stává samostatným, autonomním, dekorativním prvkem jeho výtvarného díla, zároveň se Mucha začíná výtvarně vyjadřovat v symbolických nápovědách – když pak Mucha tento svůj vlastní nový styl užije při zakázce na plakát pro hru „Gismond“ (1894) v pařížském divadle S. Bernhardtové, získává okamžitý úspěch.
Pro divadlo S. Bernhardtové pak Mucha v následujících několika letech vytvoří mnoho dalších úspěšných plakátů – vzniká „Dáma s kaméliemi“, „Lorenzaccio“, „Samaritánka“, „Médea“ aj., kromě toho se Mucha stává autorem množství plakátů např. pro Salon de Cents a další instituce.
V této době (tedy ve druhé polovině devadesátých let 19. století) též Mucha vytváří řadu návrhů dekorační malby, mimo jiné vzniká panó „Čtyři roční počasí“, „Čtvero umění“, „Květiny“, „Denní doby“ a „Měsíce“ (v letech 1896-99). Kromě toho se Mucha v těchto letech velice intenzivně věnuje grafice užité – vznikají jeho grafické návrhy jídelních lístků, kalendářů či divadelních programů, věnuje se i grafice knižní (za vrchol jeho ornamentální tvorby je považována jeho ilustrátorská práce na knize „Otčenáš“ z roku 1899).
Po roce 1900 se Mucha začíná navracet k historické malbě, v níž usiluje o co možná největší literární sdílnost a popisnost – v roce 1910 pak začíná pracovat na dvacetidílném malířském cyklu, nazvaném „Slovanská epopej“ (1910–28), v němž se ideově navrací k myšlenkám českého národního obrození a zobrazuje mýty a legendy slovanských národů. Po návratu do Čech též Mucha spolupracuje na výzdobě Primátorského sálu pražského Obecního domu. Ve svém posledním tvůrčím období, již po vzniku samostatného Československa, se Mucha opět částečně navrací ke svému originálnímu stylu z konce 19. století, jeho návrhy bankovek, plakátů či poštovních známek však již nejsou tak úspěšné a žádané jako předtím.
Alfons Mucha umírá 24. července roku 1939, necelý půlrok po okupaci Československa fašistickým Německem, v Praze na zápal plic.